Czech English French Spanish Turkish
Jste zde: DomůNaše cestyExpedice El GaflaExpediční blog
Chyba
  • JFTP::login: Unable to login
  • JFTP: :mkdir: Špatná odpověď
  • JFTP: :chmod: Špatná odpověď
  • Can't create directory: images/remote
  • JFTP: :mkdir: Špatná odpověď
  • JFTP: :chmod: Špatná odpověď
  • JFTP: :write: Nelze použít pasivní režim
Oznámení
  • Change the permission for all the folders to 777

Expediční blog - S majáčkem za zády

út 04. listopadu 08 v 11:23

S majáčkem za zády

Vycházející slunko se pomalu šplhá nad střechy italského města Ventimiglia. Dolů do rušných ulic však ještě nenakouklo. V ranním spěchu se tu hemží stovky aut. Mezi nimi se proplétá i naše karavana. Občas způsobíme menší dopravní zácpu v některé z užších uliček, ale řidiči pro nás snad mají pochopení. Nikdo netroubí, ani se nás nesnaží předjet.
Jedeme přes řeku. Před námi je jako hradba dlouhý kopec, vybíhající až do moře. Shluk vysokých oprýskaných domů na jeho úbočí připomíná pražský Žižkov. Silnice se stáčí do vnitrozemí a začíná stoupat. Slunko se do nás opřelo celou svou silou, na řadu přišly ty nejlehčí převody, které na kolech máme a i když se nám po ránu vůbec nechce, stoupáme kamsi na vršek kopce. S malou nadějí doufáme, že by tu mohl být tunel. Supíme jak lokomotivy a naše přání se nakonec plní. V půli kopce se do jeho nitra zavrtává přes osm set metrů dlouhý tunel. Jeho chlad nás pohlcuje a oči si rychle zvykají na tlumené světlo lamp. Jedeme po krajnici a auta frčí kolem nás. Asi v třetině tunelu spíš cítím než vidím auto, které jede pomalu za námi. Asi se nás bojí předjet, říkám si v duchu. Po další chvíli se ohlédnu. A sakra. Auto za námi má na střeše blikající modrý majáček.
Italské dopravní předpisy jsme nikdy nečetli, ale jsem si naprosto jistý, že v té hromadě papírů bude někde zmínka o tom, jak vozidla v tunelu musí svítit. Hlavou se mi honí astronomické částky, které vyfásneme co by pokutu. Asi nepomůže vysvětlování, že červená blikátka nejsou v lampami osvětleném tunelu stejně skoro vidět a proto raději používáme oranžové vesty s širokými reflexními pruhy. K ničemu bude také fakt, že ve všech těch desítkách tunelů, které jsme projeli, jelo mnoho aut bez světel. Modrý majáček se nás drží jako klíště, konec tunelu se blíží a pak nám to spočítají.
Jsme opět na denním světle. Policejní auto odbočuje na druhou stranu na parkoviště. Ruka spolujezdce na nás mává z okénka. Brzdím. Asi chtějí, abychom zajeli za nimi. Auto však nezastavuje a míří zpět k tunelu. Ted už se ruka v okénku třepe jasnějším gestem, mává na pozdrav. Kámen mi padá ze srdce. Zvedám ruku a také zamávám. Oni nám dělali doprovod, aby nás v tunelu nikdo neohrozil!
Možná jsme měli jen štěstí. A možná, že v Itálii daleko víc platí: "Pomáhat a chránit", i když to na autech napsáno nemají.

Autor: Aleš

Nejnovější články

Další malá kapka
23 zář 2015 18:57 - KatkaDalší malá kapka

Kluci připravují balíčky s pastelkami, bloky, omalovánkami a hrami pro děti z Bělé pod Be [ ... ]

číst dále...

Nové komentáře

Nejčtenější články

Nahoru