Czech English French Spanish Turkish
Jste zde: DomůNaše cestyGeyikbayiri 13/14Minimum turecké gramatiky - 1. část
Chyba
  • JFTP::login: Unable to login
  • JFTP: :mkdir: Špatná odpověď
  • JFTP: :chmod: Špatná odpověď
  • Can't create directory: images/remote
  • JFTP: :mkdir: Špatná odpověď
  • JFTP: :chmod: Špatná odpověď
  • JFTP: :write: Nelze použít pasivní režim
Oznámení
  • Change the permission for all the folders to 777

Minimum turecké gramatiky - 1. část

Po několika měsících strávených v zemi bílého půlměsíce jsme už pochytili několik základních slov, takže se trochu domluvíme v obchodech, umíme si objednat v restauraci. Ale co dál? Víc si zatím s místními nepopovídáme. Hodláme to ale změnit. A protože sehnat v Čechách výukové materiály pro turečtinu je poměrně obtížné, chceme se tu s vámi o nabyté vědomosti podělit. Začínáme!

Turecká abeceda - türk alfabesi
- latinka byla v Turecku zavedena v roce 1928
- má 29 písmen a dvě znaménka

Odlišnosti od češtiny:
Ç ç - čte se jako č
C c - čte se jako dž
Ğ ğ - prodlužuje předchozí samohlásku nebo se čte jako "j"
İ i - jako naše i (píše se nad ním vždy tečka)
I ı - jako tvrdé "y", vyslovuje se podobně jako v ruštině, (pozor při psaní na PC – İ a I jsou dvě odlišná písmena)
J j - jako naše ž
Y y - jako naše j
Ş ş - jako naše š
Ü ü, Ö ö - stejně jako v němčině

Samohlásky:
- tvrdé: a, ı, o, u
- měkké: e, i, ö, ü

Souhlásky:
- znělé: p, ç, t, k, h, f, s, ş
- neznělé: b, c, d, ğ, g, l, m, n, r, v, z
Zvlášť je písmeno y, které je poloznělé a je součástí tzv. jotovaných samohlásek – dvojhlásek: ya, yo, iy, uy…

Znaménka:
ˆ - znaménko měkčení a dloužení, užívalo se pro a a u, které následovaly po g, k, l, už se nepoužívá
ʼ - znaménko oddělovací – pro oddělení pádových přípon (Prag ʼda = v Praze)

Zájmena ukazovací
Bu – to, co je úplně blízko = toto
Şu – to, co je blízko = tohle
O - to, co je vzdálenější = tamto

Bu ne? = Co je toto?
Şu ne? = Co je tohle?
O ne? = Co je tamto?

Nejneobhospodařovávatelnějšími
Možná jste si všimli dlouhatánských tureckých slov. Ta vznikají tak, že se k základnímu slovu přidávají přípony bližšího určení. A to v tomto pořadí: přípona množného čísla, přivlastňovací, pádová, sponová.
Např.: bahçelerimizdedir = je v našich zahradách (bahçe – zahrada, bahçeler – zahrady, bahçelerimiz – naše zahrady, bahçelerimizde – v našich zahradách)

Nové komentáře

Nejčtenější články

Nahoru