Czech English French Spanish Turkish
Jste zde: DomůNaše cestyGeyikbayiri 13/14Ve světle Temné hory – KARADAĞ 1958
Chyba
  • JFTP::login: Unable to login
  • JFTP: :mkdir: Špatná odpověď
  • JFTP: :chmod: Špatná odpověď
  • Can't create directory: images/remote
  • JFTP: :mkdir: Špatná odpověď
  • JFTP: :chmod: Špatná odpověď
  • JFTP: :write: Nelze použít pasivní režim
Oznámení
  • Change the permission for all the folders to 777

Ve světle Temné hory – KARADAĞ 1958

Karadağ 1958 – to není letopočet. Toto číslo udává výšku vrcholu od moře. 1952 – to je letopočet. Datum posledního dne koho asi? Pasáčka? Ale nepředbíhejme.

Pěkně popořádku. V noci přestalo pršet. Vstáváme ještě za tmy, ale vyrážíme s prvními paprsky slunce. U pekaře Šimon kupuje šest ekmeků a u sousedky šest pomerančů, sušenkama jsme se předzásobili.
Trochu se bojíme, jestli bude možné po předchozím lijáku přejít řeku. Voda ale odtekla rychle, takže přeskakujeme po kamenech bez větších obtíží a už stoupáme do strmého zalesněného kopce. Cesta je značená kamennými mužíky a červenými tečkami na balvanech. Jdeme tedy najisto a docela rychle, přestože výstup je namáhavý. První přestávka bude až u Trebeny – ruin starobylého města.
Před šesti lety, kdy jsme se pokoušeli o Karadağ poprvé, nám chyběly asi dvě hodiny světla, nepočítám-li to, že jsme se stejně museli obrátit zpět poté, co si Šimon rozsekl hlavu o větev. Tentokrát jsme tedy přípravu nepodcenili. Snažili jsme se získat co nejpřesnější informace o cestě vzhůru a více než dva týdny jsme čekali na příhodné počasí. Dnes nám svítí sluníčko, vršek hory je přesto celý bílý, svému jménu navzdory. Stoupáme už více než tři hodiny a vrchol se zdá být stále stejně daleko. Pod sedlem poznáváme frňákovník, prastarý strom, který si pamatujeme z prvního výstupu. Na kameni nad ním odpočíváme, pouštíme se s chutí do chlebů a plánujeme další postup. Odtud totiž není směr úplně jasný. Míjíme salaš s pramenem s výbornou sladkou vodou a zkoušíme jednu z cest. Je vyšlapaná zvěří nebo je to stezka k našemu cíli? Tak i tak. Chvili to jde a pak zas chvíli ne. Sem tam se objeví značka a pak se zase ztratí. Postupujeme, vracíme se. Čas neúprosně běží. Přes tohle suťovisko přeci musíme doleva. Povedlo se a otevřené sedlo nás vítá. Je tu další pramen a ohrady pro zvířata. Také mezní zídka a tři hroby. Na prostředním nejzachovalejším rozeznáváme nápis s letopočtem. A výš? Výš už se asi nechodí. Cesty zmizely a před námi je vrchol posetý kameny a skalkami. Snad se nám podaří někudy prosmýknout. Výstup je zase strmější, okořeněný přeskakováním z kamene na kámen a pocukrovaný sněhem. Posledních pár metrů se boříme po lýtka. Slunce nás stále doprovází, takže výhledy jsou úchvatné. (Posuďte sami.) Třicet kilometrů vzdálená Antalye se najednou zdá tak blízko. Na jedné straně blankytné moře, na druhé straně jiskřivý sníh. Jen stát a pozorovat. Jenže to nejde, čeká nás ještě cesta zpět, bude sice rychlejší, ale neméně namáhavá. A únava už je znát. Tak rychle zápis do knížky, kterou jsme přinesli s sebou. Uložit ji na chráněné místo pro další poutníky a vzhůru dolů! Do kempu stejně docházíme za tmy. Jedenáct hodin na cestě. Nohy nás bolí a těšíme se na večeři. Děkujeme Temná horo za nezpomenutelný zážitek!

Výstup na Karadağ Výstup na Karadağ Výstup na Karadağ Výstup na Karadağ Výstup na Karadağ Výstup na Karadağ Výstup na Karadağ Výstup na Karadağ Výstup na Karadağ Výstup na Karadağ Výstup na Karadağ Výstup na Karadağ Výstup na Karadağ Výstup na Karadağ Výstup na Karadağ Výstup na Karadağ Výstup na Karadağ Výstup na Karadağ Výstup na Karadağ Výstup na Karadağ

Nové komentáře

Nejčtenější články

Nahoru