Czech English French Spanish Turkish
Jste zde: DomůNaše cestyKrátké cesty a trekyNa divokém východě Slovenska
Chyba
  • JFTP::login: Unable to login
  • JFTP: :mkdir: Špatná odpověď
  • JFTP: :chmod: Špatná odpověď
  • Can't create directory: images/remote
  • JFTP: :mkdir: Špatná odpověď
  • JFTP: :chmod: Špatná odpověď
  • JFTP: :write: Nelze použít pasivní režim
Oznámení
  • Change the permission for all the folders to 777

Na divokém východě Slovenska

Cesta do Ruske dolinyStaré granáty a bomby, neprostupné lesy, vesnice, na které zbyla jen vzpomínka, dřevěné kostelíky, válečné hřbitovy, malé vesnické domky a políčka, zubři a medvědi, rozkvetlé louky...
A dost. To by opravdu stačilo. Sedněte do vlaku a jeďte se tam podívat. Nejvýchodnější cíp Slovenska s Národním parkem Poloniny stojí za to.



"Hmmmm, tedy pořádnou mapu by to chtělo," říkáme si, když v Stakčíně zíráme na informační tabuli NP Poloniny s hrubým náčrtem území s 400 km2.
Pavla s Katkou srdnatě vyráží do hospody a vrací se s největším úlovkem dnešního dne. Malovaná reklamní mapa okolí Sniny. Takže máme alespoň něco. Samozřejmě, že místní přiopilí strejcové chtěli holky zachránit, protože tam nahoře je to prý divočina, žádné cesty, jen neprostupné pralesy, medvědi, o staré munici se ani nezmínili a s těma dětma se tam nemůžete ani dostat.
"Na Kremenec? Chlapi jako my," a postarší ujo si poplácá svůj pivní mozol, "to chodí za tři a půl hodiny. To je dálka a s dětma tím pralesem neprojdete."

 


Kdo by to byl řekl, prošli jsme. Pralesem vedly normální cesty. Dostat se na hřeben, který tvoří hranici Slovenska a Polska samozřejmě nebylo zadarmo, ale zvládli jsme to a večer už sedíme u ohně na tábořišti v sedle pod Čierťažou. Je sezóna a kromě naší bandy jsou tu ještě dvě skupiny tak po deseti lidech a pár dvojic. Druhý večer už jsme tu sami. Dali jsme si rest day a během dne vyrazili na lehko na nejvýchodnější místo Slovenska 1221 metrů vysoký Kremenec. Když jsme na tábořišti sami, je to teprve ta pravá romantika. Kolem nás je temný les plný starých zákopů z války. Při ranní procházce jsem našel první granát. Takový ten starý typ. Werich s Voskovcem se dohadovali, jestli jsou to kroupy a fazole. Mě bylo hned jasné, že tahle rezavá konzerva měla zabíjet lidi. A takových nálezů bylo další dny až dost. Spousta munice včetně leteckých bomb se tu válí a rezne všude kolem. Takže je to zvláštní kraj a sedět tu pod korunami mohutných buků u plápolajícího ohně a myslet na to, co se tu kdysi odehrávalo, je skutečně zážitek.

Naše cesta pokračuje po hřebeni. Je vedro, ale pod příkrovem starých stromů je cesta příjemná. Obdivujeme mohutné padlé a tlející kmeny. V lesním tichu působí majestátním dojmem. Po pár hodinách chůze je však cesta pralesem už trochu monotóní a mrzí nás, že odtud není žádný výhled. Na podzim a v zimě se spadaným listím by alespoň nějaký výhled byl. K večeru se dostáváme na vrchol Rabia Skala a Ďurkovec (1188 m n. m.), kde kromě lesů jsou na hřebeni i malé louky a moře borůvek, takže dojde na výhledy i na mlsání. U vydatného pramene v sedle pod Ďurkovcem je možné doplnit vodu. Popojdeme ještě kousek a se soumrakem uleháme v trávě přímo na vrcholu Plaša (1162 m n. m.) a spíme pod hvězdami. V dálce za hřebeny na polské straně se mohutně blýská.

Ráno je čas abych seběhl do obchodu do vesničky Runina. Potřebujeme doplnit potraviny a tak sbíhám v pět hodin ráno 600 výškových metrů, zatímco se proti mě do strmého kopce sápou místní, aby si své skromné živobytí vylepšili prodejem borůvek, které načešou nahoře na hřebeni. Ten výstup mě hnedle po nákupu čeká taky. Popravdě se tady s tím moc nemažou. Žádné pozvolné stoupání serpentýnami, ale seriózní direktka přímo rovně do svahu.
Po hřebeni pokračujeme dál do Ruského sedla, kde je další tábořiště. Slunce peče a jsme rádi, když se můžeme schovat do stínu stromů. Cesta je dlouhá a únavná. Závěrečný sestup se zdá nekonečný.
Tábořiště v Ruském sedle je příjemné. Je tu srub stejně jako v sedle pod Čierťažou, ale v o dost lepším stavu. Pramen vody je slabý. Uklízíme odpadky po mastňácích. Dorazily ještě dvě dvojice, takže si máme s kým povídat. Vaříme na ohni a znaveni usínáme. Ne však na dlouho. Moc jsme nechápali nápisy ve srubu typu: "Plší bouda" a "bacha na plcha cha cha". Plch je totiž taková větší veverka. Soudě podle ran, které se ozývaly, když plši celou noc radostně skákali z okolních stromů na střechu srubu, bych to typl spíš na velikost menšího slona. Ze spánku moc nezbylo. Viděl jsem je až druhou noc, kdy jsem se je snažil vyfotografovat přímo na stole při probírání se našimi věcmi. Je to opravdu větší a moc hezká veverka a má ráda sýr, potvora. Odpočinkový den jsme strávili výletem do Polska (v sedle je hraniční přechod pro pěší) a broděním průzračného potoka. Původně jsme chtěli ještě pokračovat dál po hřebeni směrem na západ. Tahle monotóní cesta nás však už moc nelákala a rozhodli jsme se prozkoumat doliny pod hřebenem. A tak scházíme dolů a směrem na východ míříme tam odkud jsme vyšli. A nebyla to chyba.
Nádherné lesy a rozkvetlé louky liduprázdné doliny Ruská jsou příjemnou změnou. A proč jsou vlastně liduprázdné? O válkách v místních krajích už jsem se zmínil. Další pohnuté časy pro místní lidi přišly v osmdesátých letech, kdy tu vyrostla přehrada na pitnou vodu, která zásobuje Košice. Přestože samotná přehrada zatopila jen jednu vesnici, dalších šest, které ležely nad ní, bylo vystěhováno a srovnáno se zemí. Právě tudy teď procházíme. Několik kilometů nad samotnou přehradou. Zbyly tu jen cesty, vojenský hřbitov, kaplička. Pár zahrad s ovocnými stromy a maringotkami. Má to tu opravdu zvláštní atmosféru. Spíme na louce a koupeme se v túni pruzračného chladivého potoka. Ráno pokračujeme uzoučkou pěšinou proplétající se pralesem, brodíme drobné potůčky a snažíme se zahlédnout zubra, kterého se tu snaží znovu vrátit do volné přírody správa národního parku.

V poledne stojíme ve vesničce Runina. I když je tu někde oficiální tábořiště, chceme ještě dnes pokračovat směrem na osadu Ruský potok. Čekají nás dřevařské cesty přes malý hřeben. Nohama už sotva pleteme. Nakonec, jak už to někdy bývá, je odměna za vynaložené úsilí a námahu víc než královská. Slunko se blíží k západnímu obzoru a jeho paprsky měkce vykreslují krajinu. Ale jakou? Je to jedno z nejkrásnějších míst, které jsem kdy viděl. Dolina v klínu lesnatých hor. Malé louky na kterých se suší panáky sena. Plechové střechy chalup vykukují mezi korunami stromů hluboko pod našimi nohami. Je to jak místo z pohádky. Dýchá rovnováhou a klidem, který neruší ani naproti na svahu jezdící traktory, které obrací seno.
Na louce stavíme stany a máme celý večer na obdivování tohoto krásného zákoutí hor. Pro poslední noc v Poloninách jsme si nemohli přát lepší místo.
Ani se nám moc nechce, ale musíme zpátky. Ještě si prohlédneme dřevěný pravoslavný kostelík a už nás autobus veze dolů do civilizace. Ještě stihneme nechápavě zakroutit hlavami nad Sninskými rybníky, viz fotoreportáž, přespíme u řeky, a pak nás vlak veze zpátky přes celé Slovensko. V Čadci se loučíme s Pavlou a Johankou. Sedají na noční rychlík a míří do Prahy za povinostmi. My tu ještě přespíme a další dva dny si užíváme beskydských lesů při výstupu na Velký Polom. Vrchol na hranici Slovenska a Čech.

poloniny2007_00...
poloniny2007_0009 poloniny2007_0009
poloniny2007_00...
poloniny2007_0019 poloniny2007_0019
poloniny2007_00...
poloniny2007_0028 poloniny2007_0028
poloniny2007_00...
poloniny2007_0055 poloniny2007_0055
poloniny2007_00...
poloniny2007_0058 poloniny2007_0058
poloniny2007_00...
poloniny2007_0062 poloniny2007_0062
poloniny2007_00...
poloniny2007_0079 poloniny2007_0079
poloniny2007_00...
poloniny2007_0084 poloniny2007_0084
poloniny2007_00...
poloniny2007_0097 poloniny2007_0097
poloniny2007_01...
poloniny2007_0106 poloniny2007_0106
poloniny2007_01...
poloniny2007_0108 poloniny2007_0108
poloniny2007_01...
poloniny2007_0110 poloniny2007_0110
poloniny2007_01...
poloniny2007_0119 poloniny2007_0119
poloniny2007_01...
poloniny2007_0126 poloniny2007_0126
poloniny2007_01...
poloniny2007_0141 poloniny2007_0141
poloniny2007_01...
poloniny2007_0150 poloniny2007_0150
poloniny2007_01...
poloniny2007_0151 poloniny2007_0151
poloniny2007_01...
poloniny2007_0188 poloniny2007_0188

Nejnovější články

Další malá kapka
23 zář 2015 18:57 - KatkaDalší malá kapka

Kluci připravují balíčky s pastelkami, bloky, omalovánkami a hrami pro děti z Bělé pod Be [ ... ]

číst dále...

Nové komentáře

Nejčtenější články

Nahoru