Czech English French Spanish Turkish
Jste zde: DomůweBlokAlibabův weBlokVzhůru na Velkou Fatru
Chyba
  • JFTP::login: Unable to login
  • JFTP: :mkdir: Špatná odpověď
  • JFTP: :chmod: Špatná odpověď
  • Can't create directory: images/remote
  • JFTP: :mkdir: Špatná odpověď
  • JFTP: :chmod: Špatná odpověď
  • JFTP: :write: Nelze použít pasivní režim
Oznámení
  • Change the permission for all the folders to 777

Vzhůru na Velkou Fatru

Matej se slunecnikem stoupa na hreben Velke FatryDoliny, ktere jsme projizdeli na kolech pri putovani po Slovensku, maji urcite sve kouzlo. Kopce, jenz se kolem nas tycily, zalevalo kazdy vecer i rano slunce svymi oranzovymi paprsky. Lakaly nas, abychom vystoupili do jejich svahu plnych krasnych starych lesu, abychom se brouzdali travou na jejich hrebenech.

 

V ukrytu pred destem na suche pude varime veceriS plne nalozenymi koly jsme vsak mohli opravdu pouze stat v dolinach na silnici a obdivovat tu krasu kolem nas. Nejvyssi bod, do ktereho jsme vyjeli, bylo sedlo Maly Sturec (890 m n. m.), ktere protina jizni cast Velke Fatry. Jizda nahoru i dolu serpentinami byla uzasna, ale touzili jsme opustit asfalt a hluk projizdejicich aut a ponorit se do ticha horskych lesu. Sterkove cesty a cyklotrasy, ktere do hor vedou, maji v nasich mapach oznaceni MTB (mountain bike) a Expert. Tedy urcite nic pro kola nalozena na dlouhou cestu. Pri jejich Sice v mlze, ale rozhodne ne ztraceniprekonani by nas cekala pouze drina. Nastesti muzeme vyuzit moznost schovat si kola ve stodole v Zajezove u Janky a Roba, takze obleceni a jidlo, spacaky a stan, putuji s brasen na kolech do batohu.
Vracime se vlakem ze Zajezove pres Zvolen do Banskej Bystrice. Po dlouhem cekani na dalsi pripoj frcime vlakem po trati plne tunelu do Dolniho Harmance. Odpoledne uz podrazky pohorek brousime o hruby asfalt na ceste vedouci udolickem k horskemu hotelu Kralova studňa. Vedle nas huci horsky potok a slunko prazi, takze se kluci rychle nechavaji zlakat a blbnou ve studene vode. Udoli stoupa pozvolna vzhuru a urcite bychom dnes zvladli dojit daleko. Kolem se vsak zacinaji stahovat mraky a vzdalene hrmeni ohlasuje bourku. Kdyz uz jsme se pomalu smirili s realnou moznosti uplneho promoknuti, objevil se vedle cesty prizemni betonovy domek se sikmou plechovou strechou. Drevene dvere jsou pootevrene. Hlinena podlaha, dve hrube spinave lavice. Kazda skrys pred destem je dobra. Nez zacne prset sbirame jeste lesni jahody. Proc byla hlina na podlaze tak vlhka jsme zjistili hned jak se spustil pravy bourkovy slejvak. Ac plechova strecha svitila novotou, der v ni bylo nepocitane. Nasleduje nekolik minut poskakovani z mista na misto a presouvani veci, to podle toho, kde se ze stropu spustil dalsi curek vody. Najit nekolik suchych mist se nakonec podarilo a prutrz, ktera radi venku by byla o mnoho horsi, takze v klidu varime veceri, rozbalujeme spacaky a v jejich teple si pak nahlas cteme clanek o putovani francouzskeho paru na kolech kolem sveta.
Proc je vlastne rano uplne zatazeno, kdyz vecer jsme zahledli na vrcholcich kopcu paprsky zapadajiciho slunce a v noci svitila obloha tisicem hvezd?
Cesta po hrebeniNez zabalime veci zacne prset. To snad ani neni nahoda, ale schvalnost. Cekame nez se nejprudsi desť prevali a v obcasnem mrholeni a pare, ktera stoupa z okolnich lesu, se vydavame dal udolim. Asfaltka konci a zacina stoupani serpentinami po siroke sterkove ceste na uboci hrebenu uzavirajiciho dolinu. Strecha stromu nad nasimi hlavami zachyti vetsinu mzeni snasejiciho se cely den ze svetlych mraku rozprostrenych po celem nebi. Kluci bajecne slapou se svymi batohy i do kopce a na nerovne ceste si pomahaji hulkami. Brzo odpoledne opoustime pasmo lesa. Konecne nas na dalsi cestu zvou horske louky na hrebenu hor. Pocasi se ale nelepsi a tak nez moknout, radeji bereme za vdek pudou stareho opusteneho domu. Az na hromadu odpadku je tu cisto a je videt, ze nejeden poutnik uz vyuzil v necase pohostinstvi suche pudy. Usiname plni nadeji. Rano nas urcite probudi slunko a vysusi celou cestu po hrebeni.
I v desti se dokazeme usmivat :)A ono nic. Celou noc prsi a rano neni pocasi o nic lepsi nez vcera. Pres hreben nad nami se vali mraky. Nezbyva nez se navlict do plastenek a vyrazit. Opet s nadeji na nejake zlepseni. I pres neprizeň zivlu si vsak cestu naramne uzivame. V pomalem tempu stoupame po ceste na Kriznu (1574 m n. m.). Z hrebenu, kvuli mrakum nevidime nikam kolem a jen vyhled ktery se nam na par vterin otevre, kdyz prudsi vitr rozezene mraky, dava tusit, jak uz jsme vysoko. Cesta sedi mlhy je zdanlive nekonecna. Batohy tezknou. Presto odhodlane stoupame na vrchol. Radost z nej nam pak trochu kazi velky vojensky objekt s nejakymi radary a ploty kolem, ktery je na uplnem vrsku hory. Mraky se malinko trhaji a nabizeji nam uzasne pohledy do okolnich dolin. Vyhled z hrebeneSyte barvy po dlouhem desti a cary mlhy a mraku vse jenom umocňuji.
Informace od kolemjdoucich ohledne dalsiho vyvoje pocasi jsou neprijemne. Zadne velke zlepseni. Nezbyva nam, nez se rozhodnout. Pokracovat v ceste po hrebeni, i kdyz je mlha a prsi, nebo sestoupit do doliny na autobus a ukoncit nase putovani po Fatre. Nakonec nechavame rozhodnout kluky. Byli moc statecni a cely vystup perfektne zvladli. I v nepriznivych podminkach si dokazali cestu uzit. Radi si ale zase odpocinou, byla to jejich prvni "velka" vyprava do hor a tak voli cestu dolu. Tak sestupujeme loukami a lesy po modre znacce do vesnice Stare Hory odkud jezdi autobus. Mraky jako by nahle zustaly na vrcholu. Najednou muzeme obdivovat panoramata okolnich kopcu a dolin. Prochazime kouzelnymi lesy starych buku. Najednou neprsi ani nefouka. Fatra se s nami louci s privetivou tvari.Krásny fatransky les pri sestupu z hrebene

Nejnovější články

Další malá kapka
23 zář 2015 18:57 - KatkaDalší malá kapka

Kluci připravují balíčky s pastelkami, bloky, omalovánkami a hrami pro děti z Bělé pod Be [ ... ]

číst dále...

Nové komentáře

Nejčtenější články

Nahoru