Czech English French Spanish Turkish
Jste zde: DomůweBlokKá weBlok
Chyba
  • JFTP::login: Unable to login
  • JFTP: :mkdir: Špatná odpověď
  • JFTP: :chmod: Špatná odpověď
  • Can't create directory: images/remote
  • JFTP: :mkdir: Špatná odpověď
  • JFTP: :chmod: Špatná odpověď
  • JFTP: :write: Nelze použít pasivní režim
Oznámení
  • Change the permission for all the folders to 777

Ká weBlok

Rozvzpomínání

Když přijdete o auto i o stan, otevřou se vám nové možnosti. Byly tady pořád, jen jsme na ně už nějak pozapomněli. 

Moře

- ještě pořád se vzpomínky proplétají mými dny

Smrti tváří v tvář

RegisRáno ležel Regis mezi námi na polštáři jako obyčejně. Vždycky to tak dělal. V noci se vplížil někomu pod peřinu, stočil se do klubíčka a spal. Někdy jste ho ani nepostřehli. Mrňavé černé kotě, co se vejde do hrsti.

Poklidná neděle

neděle na jezeře[Aktualizováno o nové fotky] "Ahoj, převezte lodě na jezero. Okamžitě!" ... nebo tak nějak zněla zpráva, kterou jsem v neděli ráno přečetla z telefonu. Těsně před tím volala Líba, ať přijedem pomoct se stěhováním bouldrovky na Písečák. Koukáme z okna a kroutíme hlavou, prší sice už několik dní po sobě, ale voda nikde vidět není. Na internetu kvůli Šárce sledujeme stavy pravidelně, čekáme totiž na menší průtok, abychom si konečně mohli na pískovně zaplachtit, a ani tady žádné zvláštní upozornění nebylo. Tak co se to teda děje?

Naboso a dokořán

Bosky“Zavři, topíme!” okřikuji jednoho z kluků dnes již poněkolikáté. Za okny je sluníčko, ale pořád zebe.

Jak já se každý rok těším, až se ty dveře otevřou doopravdy. Ne, tam a sem, sem a tam. Prostě je otevřu, zvenku na kliku navlíknu provázek, aby nebouchaly a pustím jaro dovnitř. S bosýma nohama pak vyjdu na zápraží a nechám se hřát. Teď a napořád. Než mi to podzim, ten neřád, zase zatrhne. Jasně, vím, že i podzim je řád a nebyl by rád, že mu tady spílám do neřádů, jenže ta zima letos trvá sakramentsky dlouho a moje prsty už jsou v botách celé usoužené a po jaru utoužené.

Miluju to, když je osvobodím. Pustím je ven, ať se proběhnou. Udělám pár kroků a už mi začnou vyprávět. Jak běhaly po strništi a na chodidlech zůstávala malá červená kolečka. Jak je chladila voda z potoka, jak jim černý asfalt v létě udělal puchýře, jak jeden, ten prostřední, je už týden nakopnutý a jak mu půdní masáž náramně svědčí. Nevěřili byste, kolik toho nabrebentí. Není se ale co divit, celou zimu v pevných vysokých botách skoro nemohly dýchat a když už se k nim nějaký ten závan probojoval, rozhodně nevoněl po fialkách.

Nejsou to ale jen nohy, komu jaro uleví. Tak třeba hlava, ta si také oddychne. Svěží větřík ji vyčistí. Vyžene všechny smutky a stesky, aby vytvořil prostor novým myšlenkám a nápadům. Nohy a jejich prsty se těší. Určitě poznají nová místa, a zažijí další dobrodružství. I srdci slunko prospěje. Zeleň a vůně duši zahřeje. Kdo se tu ještě nesměje? Pro morouse tu radu mám – srdce naboso a hlavu dokořán!

Na Vánoce peču

Cukroví
"Na Vánoce peču!" říká na internetu komiksová dívka Fagi. A má recht! Alespoň pro skálomilce to není zrovna plodné období. Kdo z lezců by chtěl zůstávat doma a ve frontách se stresovat sháněním zbytečností, které stejně zůstanou ležet někde ve skříni.

Jak jsem (ne)jela na víno

Na konci léta netrpělivě čekám na zprávu s datem. Už před pár měsíci jsem si domluvila brigádu ve Francii. Pojedu s partou lidí z Trutnovska. Část z nich už má zkušenost od loni - dřina, ale vyděláš si slušně.

Strašně splašené čluny

Velké prádlo? Nee.
Jeli jsme v neděli na kole na loď. Jenom já a máma a táta.

Svářečka nebo vařečka

Kniha
Když mi byly čtyři roky, děda s babičkou stavěli dům a já jsem se rozhodla, že až vyrostu, budu zedníkem. Taky jsem si přála mít šest dětí - tři Verunky a tři Jirky.

Gábina – bábina a jak to bylo dál

REC
„Staň se rozhlasovým reportérem,“ vábí leták s velkým modrobíle pruhovaným L v levém dolním rohu. Jeden by čekal spíš nabídku kondičních jízd v autoškole. Necháme se překvapit.

Vánoční rodinná pohoda

Na vyhlídce

Letos nám Vánoce začaly opravdu brzy. Ve středu 21. 12. přijela babička z Prahy a přivezla první dárky.

Co se skrývá za mlhou

Na kopci svítí slunko a dole se válí husté bílé mraky.

Jak odklonit příklonku

Upřímně, není to jen příklonka, co mi leží v žaludku. Ta byla jen poslední kapkou k sepsání tohohle pamfletu. Vyskočila na mě bez varování. Nezaklepala, nezazvonila. Hop a byla tu.

Další kousek do sbírky

Někdo sbírá známky, někdo motýly, já jachetní průkazy. Aspoň už to tak vypadá. Myslela jsem, že prostě naskočíme na tu naši loděnku a necháme se unášet  větrem, kam nás vlny zanesou. Mimo čas, mimo hranice. Jenže to prý není jen tak. Na moři, stejně jako na silnici, musí být pořádek. Také řeky mají svá pravidla. A pokud chcete po řece doplout až do moře, musíte se naučit všechno.
Já jsem to vzala trochu pozpátku. Nejprve jsem se zúčastnila kapitánského kurzu v Chorvatsku a stala jsem se po třech dnech tréninku "voditelj brodice". To byla taková malá rozcvička. V rámci tohoto pobytu jsem absolvovala také praktickou část zkoušky pro průkaz způsobilosti k vedení námořní jachty - yachtmaster coastal. Její teoretická část mě čekala později doma, kde jsem na námořním úřadě skládala další zkoušky z navigace, námořního práva, meteorologie, COLREGu, angličtiny, ale třeba i z ovládání první pomoci.
K tomu ještě bylo zapotřebí získat "bumážku" na Českém telekomunikačním úřadě. Po dalších testech a ústní zkoušce jsem teď vlastníkem Všeobecného průkazu radiotelefonisty námořní pohyblivé služby. Uf, to je ale dlouhý název. Škrobený stejně jako pražský úřad.
Teprve s tímto dokladem nám vydali výše zmíněný průkaz pro pobřežní plavbu.
Ale co ten Dunaj? To ještě asi nebude moře, i když vody jím proteče spousta. Jak je to s plavebníma komorama, co znamenají všechny ty značky, která loď má kdy přednost? Další předpisy, další učení, další testy. Minulé úterý jsem vstala ve čtyři hodiny ráno, ve vlaku rychle zopakovala pár otázek, přečetla pár článků z Respektu a ve čtvrt na devět už jsem držela v ruce novou kartičku - Mezinárodní průkaz vůdce rekreačního plavidla. Jo, abych nezapomněla součástí toho všeho byly ještě dvě lékařské prohlídky a pořízení výpisu z trestního rejstříku.
Trénink na suchu je určitě také důležitý, já už se ale nemůžu dočkat, až mě konečně hodí do té vody.

(Ne)férová snídaně

Tak dneska (14. 5.) se slaví Světový den pro fair trade férovou snídani. Přidalo se 41 obcí ČR, dokonce i dole v Litoměřicích se na zahradě Masarykovy ZŠ právě férově snídá a já jsem to dokonale zakopala!

Náš Šimon potichoučku vstal, aby nikoho neprobudil a usmažil výborné lívanečky z ovesných vloček, které jsme si polévali pampeliškovým sirupem, co vařil s Danielem před 14 dny. Byla to lahůdka! Jenže žádná férová snídaně, samá DĚTSKÁ PRÁCE!!! :-)

Vystavujeme v NTK

Zdá se to až neskutečné, ale je to opravdu tak. Reportážní fotografie z naší rodinné cykloexpedice do Maroka se dostaly až na půdu (vlastně do prvního patra) Národní technické knihovny v Praze, kde právě probíhá jako součást festivalu Transeuropa mezinárodní výstava Velocypedia. Takže kromě kola na led, sauny jako cyklopřívěsu či kamenných aut si tu můžete také prohlédnout momentky z našeho putování a přečíst si úryvky z deníků našich kluků. Velký zájem o naši expozici nás opravdu potěšil.

Rush Hour

Ne, nebojte se, nehodlám rozebírat šílené kousky Jackie Chana v jeho slavném filmu, ani vás nenabádám ke hraní stejnojmenných počítačových her, jen chci ukázat těm, co se nás často ptají:"A co vlastně pořád doma děláte, když jste s dětmi doma a ani nemáte televizi?", jak může vypadat běžný rušný den.

Nejsou boty jako boty

Zima pomalounku ustupuje, jaro začíná vonět a já obracím botník naruby. Boty do města se odlupují od podrážky, kecky jsou ulepené od pryskyřice a lezky na palcích větrají až moc. Měla bych "apgrejdovat". Čím ale začnu?
K botkám by to chtělo i novou sukni a to si musím lépe promyslet. Podrážka ještě vydrží. K rannímu běhání se pořád nemůžu dokopat. Jak vidím za okny tu jinovatku, z postele se mi nechce. S kolem je to podobné. Takže tenisky taky počkají. Ale co lezečky? Když celé dopoledne svítí sluníčko, musí být skála nahoře na kopci přeci už pěkně vyhřátá. A neříkejte, že ne? No, i bouldry v lese by to chtělo po zimě zkontrolovat.
Tak rychle, kdy se dostaneme do "velkého" města? Zajet si jen tak do Ústí, do Prahy? To by se ještě víc prodražilo, už takhle je to mazec. Ještě, že mám narozeniny a hodné babičky. Co ale? No jasně! Vždyť si můžeme přivstat a na festival do Hradce vyrazit brzo ráno a najít ten správný obchod tam. Ani to nedalo moc práce a už si vybírám mezi dvěma modely. Tentokrát volím pohodlnější verzi. Snad nebudu litovat. Platím a v duchu už se vidím někde na šutru. Ani je nechci dát z ruky, když mi Aleš nabízí, že je vezme do svého batohu.
Tak šup sluníčko, snaž se, ať můžem jít na to. Jaro začíná vonět! Tlejícím dřevem a trávou. Novými lezečkami.

Ptačí sněm

Kolik ptáků znáš tolikrát jsi...
- ale ne, takhle to přísloví není. Letošní ptačí dostaveníčka na naší zahradě mě ale stále znovu a znovu překvapovala a někdy jsem si jako nový člověk skutečně připadala. Znáte ten pocit, když spatříte něco, co jste dosud nikdy neviděli? Zahlédnete něco, co pro vás doposud existovalo jenom v pohádkách nebo na nějakých fotkách v odborných publikacích? Znáte ten pocit, když navíc je to živé?

První ledňáček, kterého jsem v životě viděla, ležel v příkopě u cesty kdesi na jihu Francie a rozhodně už si nikam nevyletí, ba ani rybku neuloví.

Před našimi okny se však letošní zimu vystřídalo tolik ptáků jako ještě nikdy předtím. Na bezince se samozřejmě čepýří sýkorky. Koňadry i modřinky. Semtam se hašteří se zelenými zvonky a hádavými vrabčáky a dělají nepořádek kolem krmítka. Také se někdy prohánějí po střeše a nadělají u toho spoustu rámusu. Hlavně poránu. Strakapoud, ten raději obletuje v uctivé vzdálenosti a dává si pozor, aby se nám často neukazoval. Jeho příbuzná žluna se zato jednou odvážila přímo až k nám pod střechu. Setkání s tak velkým šplhavcem tváří v tvář je opravdu zážitek! Z velikánů totiž jinak zahlédneme maximálně havrany, kteří pokřikují z topolů u nedalekého hřiště, nebo párek volavek v uctivé výšce nad hlavami při procházce k lesu.

Největší radost mi ale letos udělal stehlík. A ne jeden. Rovnou celé hejno! Zastavilo se sice jen na skok, ale vyvolalo spoustu nadšení. Doposud to byl pro mě jeden z čítankových ptáků, se kterým se setkáte všude, jen ne v životě. A dalším z nich byl dlask.

Nemyslete si, že takhle rovnou sypu jména ptáků z rukávu. Většinou ale s pomocí domácích knižních rádců každého nového návštěvníka rychle odhalíme. Alešovi se někdy podaří i některé vyfotit. Tak mi snad uvěříte.

Přeji vám barevný ptačí den!

Čas v čase

Mrzne. Sníh křupe. Z komína se kouří a na kamnech se hřeje čaj. Před okny visí záclona z rampouchů a zakrývá téměř celou oblohu.

 

Voda přede mnou, voda za mnou

LoďPři velkém hlasování, které proběhlo minulý podzim během marocké cesty na kolech, bylo rozhodnuto, že kapitánem na naší lodi bude máma.

Strana 1 z 2

Nejnovější články

Další malá kapka
23 zář 2015 18:57 - KatkaDalší malá kapka

Kluci připravují balíčky s pastelkami, bloky, omalovánkami a hrami pro děti z Bělé pod Be [ ... ]

číst dále...

Nové komentáře

Nejčtenější články

Nahoru