Czech English French Spanish Turkish
Jste zde: DomůweBlokKá weBlokGábina – bábina a jak to bylo dál
Chyba
  • JFTP::login: Unable to login
  • JFTP: :mkdir: Špatná odpověď
  • JFTP: :chmod: Špatná odpověď
  • Can't create directory: images/remote
  • JFTP: :mkdir: Špatná odpověď
  • JFTP: :chmod: Špatná odpověď
  • JFTP: :write: Nelze použít pasivní režim
Oznámení
  • Change the permission for all the folders to 777

Gábina – bábina a jak to bylo dál

REC
„Staň se rozhlasovým reportérem,“ vábí leták s velkým modrobíle pruhovaným L v levém dolním rohu. Jeden by čekal spíš nabídku kondičních jízd v autoškole. Necháme se překvapit.

Knihovna je vyzdobená originály ilustrací dětských knih nakladatelství Baobab, i dětské oddělení barvami jen hýří. Kdo doposud nebyl naladěn do zářivých tónů, odhazuje zbytky všedních starostí a začíná též rezonovat. Větší z mých synů odbíhají s diktafony do sálu, lovit postřehy a nálady dětí, které u dlouhatého stolu sochají Chlebovou Lhotu. Kdo by řekl, že může být chléb také nástrojem umělcovým? Celou budovou brzy voní stolečky, krby, hadi, skřítci a kdoví jací ještě pidižvíci, kteří jsou posléze k završení obřadu namazáni máslem a snědeni.
Jenže Kubu to nebaví. Ve svých pěti letech má ještě jiný svět. V něm jsou pidižvíci opravdoví, to jen my starší si je musíme pracně vymýšlet. Tahá mě za rukáv, ať mu přečtu knížku o třech vejcích v hnízdě. Je to jeho oblíbená a hlavně, šli jsme přeci do knihovny a ne do nějaké Lhoty. Vybíráme ještě pár dalších knih a přesunujeme se do výtvarné dílny, kde pokračuje reportérování mezigeneračními rozhovory na téma dětství. Skupinku doplnili LiPenští. Pro Jakuba opět nic zábavného. Dětství je přece teď a tady, tak jaképak s tím štráchy.
„Už půjdeme?“
„Jasně. Domluvím něco s Gábinou a pak ji doprovodíme domů,“ odbývám jeho potřeby a snažím se je napasovat do svých.
„Tak, kdy už půjde ta Gábina – bábina?“
Konečně jsme venku. Děti po dlouhém dopoledni, kdy musely být hodné, začínají poskakovat. Mluvíme jeden přes druhého, hrajeme chodníkové hry, kupujeme vánočku a minerálku. Gábina si nese malou žlutou narcisku v květináčku. Má svátek. My ale taky. Je přeci fajn den. Sluníčko s námi hraje hru na schovávanou, takže se střídavě svlékáme a oblékáme. Máváme Gábině. Pár přeskoků přes potůček a jede se domů.
Na zahradě věšíme na houpačku červenou deku, znamení pro tátu, který šplhá po skalách na kopci, že už jsme doma. Zatápíme v kamnech a chystáme pozdní oběd. U stolu už jsme všichni pohromadě. Jen nejstarší Matěj chybí, má už svůj víkendový program. Po jídle se kluci zase rozbíhají za svou prací. Staví si stan a připravují ohniště. Dnes budou nocovat venku.
„Mami, chceš namasírovat? Slíbil jsem ti to už k narozeninám,“ ptá se Šimon a já ochotně souhlasím.
„Co to znamená, že ji budeš kasírovat?“ diví se Kuba.
Za chvíli je ale jasno a Šimonovy malé ruce mi kreslí na záda obrázky: sluníčko, naši loď ve vlnách, strom s rozvětvenými kořeny, obsypaný jablky. Když je „zkasírováno“ i on mizí ven za svými bratry. Pijeme s Alešem odpolední kávu a vychutnáváme si ten klid.
Otevřou se dveře a Kubova rozradostněná tvář žádá: „Podáte mi prosím někdo ty jesličky?“
„Jaký jesličky?“
„No ty, co jsem si nasbíral na Mostce, jak jsme s nima po sobě házeli.“
„Aha, ty myslíš jehličky.“
„Jo ty.“
„Skoč si pro ně v botech, já to pak zametu,“ nechce si mi od kávy vstávat.
Chci si ještě vychutnat tu pohodu, než půjdu řezat dřevo. Nádobí má dneska Aleš.
Když se konečně dostanu ven, oheň už hoří. Kluci hrají hru na vymýšlení pohádkových příběhů a Kuba přikládá zelené borovicové jehličí. „Mami pojď si čichnout, jak to voní!“ Sedám si k nim a chvíli společně pohádkujeme. Mám je ráda.  Nachyluje se čas jít spát. „Tak ještě chvilku kluci, pak vyčistit zuby a alou do spacáků. A vemte si s sebou ještě jednu deku.“ Kuba zůstává s námi doma, při vyprávění pohádky na dobrou noc zjišťuji, že má trochu teplotu. Už ráno v knihovně měl tváře červené. „Tak, mami, podej ten měřič!“ Já už ho dávno nepotřebuji, za ta léta s dětmi, poznám jejich teplotu i bez přístrojů. Bude to do osmatřiceti. Vyhovím ale přání. Když bílá raketka zapípá, ukazuje 37,79.  Synek usíná brzy, ale noc má neklidnou. Když večer s Alešem sledujeme film, slyšíme, jak sebou hází. Chodím ho kontrolovat. Zítra to bude dobré. Kluci venku si neschovali boty, takže jim do nich trochu napršelo. Potichu je zastrkuji pod plachtu stanu. Dobrou noc.

{music}music/reporteri_ltm{/music}

Komentáře   

 
Klára
0 # RE: Gábina – bábina a jak to bylo dálKlára 2012-03-28 21:17
To je moc milý text o tom, že i všední den s dětmi může být nahlédnut jako nevšední, sváteční. :) Po svém dnu celém stráveném s dětmi si hrozně ráda čtu takové texty - takové, které hladí po duši. Díky!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
Katka
0 # RE: RE: Gábina – bábina a jak to bylo dálKatka 2012-03-29 06:37
Já také děkuji za pochvalu. S dětmi není nikdy žádný den všední. Pokaždé přinese něco k bádání, vymýšlení, prožívání. Stačí se trochu zastavit a uvědomit si to, abychom si to užili i my "velcí".
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
Katka
0 # Rozhlasová mozaikaKatka 2012-04-06 05:03
Máte-li chuť poslechnout si i další nahrávky, přijďte 25. 3. do Knihovny v Litoměřicích (viz knihovnalitomerice.cz/.../...), dozvíte se jistě mnoho zajímavého.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 

Nejnovější články

Další malá kapka
23 zář 2015 18:57 - KatkaDalší malá kapka

Kluci připravují balíčky s pastelkami, bloky, omalovánkami a hrami pro děti z Bělé pod Be [ ... ]

číst dále...
Rozvzpomínání
02 srp 2015 21:03 - Katka

Když přijdete o auto i o stan, otevřou se vám nové možnosti. Byly tady pořád, jen jsme na [ ... ]

číst dále...

Nové komentáře

Nejčtenější články

Nahoru